6.9.2015 Uplynuly další
roky v Jusukeho životě. Je to stále ten stejný zvědavý pohodový pes. Je
možné pozorovat jeho neustálý zájem o dění kolem něho a stálou snahu hlídat.
Každý zvuk ho zajímá, snaží se ho odposlouchat a správně vyhodnotit. Hlídá pečlivě
prostor v domě, ve kterém bydlíme. Jeho vztah k našemu druhému psovi
Arnymu je také pořád stejný. I když je Arny dvakrát větší a těžší pes, tak
Jusuke s tím, že je menší nemá problém. Jeho přesvědčení, že je vůdce je
už od věku štěněte neochvějné a pevné. Náš německý špic vlčí Arny však vždy
s klidem reaguje na Jusukeho snahu být v popředí. Psí život naší malé
psí smečky tak vůbec nic za uplynulé roky nenarušilo. Plemeno Japonský špic má
tolik kladných vlastností, že nás jako majitele vždy zaráží, jak v malém
počtu je toto plemeno v České republice doposud zastoupeno. Zarážející je
také fakt jak málo chovných stanic se tomuto plemeni u nás věnuje (pouze dvě) a
nejvíce zarážející je fakt, jak málo je ze strany odborné veřejnosti toto vynikající
špicí plemeno medializováno.
1.3.2012 A zase je další
rok za námi. Náš Jusuke prožil tento rok v úplném psím klidu. Věnoval se
totiž pouze svým psím povinnostem na zahradě a při vycházkách a my jen doufáme,
že mu nescházel ruch výstav, kterých jsme se minulý rok z ekonomických
důvodů neúčastnili. Bohužel přes naši snahu v minulých letech propagovat
Japonského špice, také naší účastí na výstavách se u nás situace tohoto plemene
podle nás moc nezměnila. Navíc jediná plně nepříbuzná fena to má k našemu
Jusukemu přes 300 km daleko a tak se není co divit, že k nám loni na krytí
nedorazila a vyrazila za jí bližším krycím psem. Bohužel pro Jusukeho i pro ní
si tak náš Jusuke nemohl zopakovat své úspěšné krytí a prokázat, že to stále
umí a navíc je neustále při chuti. Myslíme si, že pokud někdo do České
republiky nedoveze přímo na Moravu jemu nepříbuznou fenu, nemá asi náš Jusuke
mnoho šancí na krytí… Na Moravě sice žije ještě druhá krycí fena, ze dvou
českých aktivních krycích fen, ale ta je bohužel jeho nevlastní sestřičkou…
1.1.2011 Je tu nový rok
Jusukemu jsou už 3 roky. Minule jsem zde uvedla odkaz na stránku
s desaterem rozdílů mezi Japonským a Německým špicem. Dovolím si nyní i já
po letech s mým Japonským špicem napsat své desatero. Mé zkušenosti pro
případné zájemce o toto skvělé plemeno. Následující text je zobecněním mých
tříletých zkušeností s Jusukem. Náš Jusuke s námi žije 24 hodin denně
v jednopokojovém patře rodinného domku a je to tzv. bytovka. Schválně jsem
použila slovo „bytovka“ a ne „gaučák“, jak je obvyklé v bytě chované psy
nazývat, neboť on nemá rozhodně přístup do vyšších pozic místností než je
podlaha. Žije neustále s námi a má svá oblíbená místa v prostoru, kde
tráví svůj život nejvíce. Prostor v rohu za ušákem, který zabral hned jako
malé štěně a pak několik kožešin na podlaze, které vyhledává jako podložku pod
svůj sněhobílý kožíšek. Na venčení je vypouštěn na zahradu domu, kde se
společně s Arnym věnuje klasickým psím zábavám jako je čichání, značkování
a také honění se s okolními psy kolem plotu apod. V zimě k tomu navíc
přidává neustále a nadšené rýpání čumákem ve sněhu, skákání do těch největších
hromad sněhu, požírání ledu a hlavně slastné se vyvalování v čerstvém
nasněženém prašanu. Jusuke také miluje procházky mimo toto teritorium jako snad
každý pes a proto je-li čas vyrážíme s ním i na vycházky a ony jsou pro něho
slastnou manou. Zde není pachu, který by neočichal a navíc díky tomu, že se
velmi rád vozí autem, prostředky MHD a pozoruje nadšeně okolí, jsou ty pachy
často nové a o to pro něho zajímavější. Po těchto procházkách plných nových
zážitků vždy slastně ulehne a spí. Tolik
tedy na úvod „desatera“ mého japonského špice a nyní tedy to desatero:
1. Japonský špic vás chce pokaždé doprovodit kamkoliv a kdykoliv ! Proto
se vás drží jako klíště a máte ho většinou a to pozor vždy za sebou nebo i před
sebou a tak doporučuji pomalé pohyby a nevykročit nikdy bez podívání se, zda
není zrovna centimetr od vaši nohy a zásadně ve směru vašeho pohybu váš
Japonský špic….
2.Japonský špic chce být neustále ve vaší blízkosti a to doslova. Zde
platí ptát se neustále, kde je můj pes? Odpověď zní vždy takto: Je přece vždy
pár centimetrů od vás, vašeho křesla, postele a nebo rovnou u vašich nohou.
Platí pravidlo, nikdy se nezvedejte bez toho, aby jste napřed spolehlivě
nezjistili kde je váš „věrný japonec“…
3. Japonský špic má svůj bystrý rozum a je chytrý jak „japonec“. Žije-li
s vámi v bytě má vás přečteného. On nejen vše ví dříve než vy na to
pomyslíte, ale ještě rychleji vymyslí jak se zabavit s páníčkem, který je
zrovinka nevytížený a nemá zrovinka půl sekundy co dělat. No aspoň mu přinese
hračku, aby si s ním hrál, když nic jiného…
4. Japonský špic je ale také tvor, který dokáže odpočívat, když je
k tomu okolnostmi přinucen. Páníček
je mimo domov a on dokáže, byť velmi nerad na něho čekat, ale pozor hovořím
z vlastní zkušenosti o hodinách nikoliv o dnech. Náš Jusuke dosud nikdy
nebyl sám více než 12 hodin a tak se nechci pouštět do úvah o delším čase
čekání na pána…
5. Japonský špic je absolutně nekonfliktní pes vůči ostatním plemenům či
ostatním zvířatům. Snad jen ty feny a to jakékoliv velikosti by si měli dávat
pozor, aby s ním „nepřišly do řečí“. Náš Jusuke např. odhalí hárající fenu i
týden předem než ostatní psi v jejím okolí a navíc se každé feně velmi rád
dvoří…
6. Japonský špic má velmi rád lidi. Z toho německého mu zůstala
sice ta nedůvěřivost k cizím lidem, ale tu odhazuje poté co nového člověka
pozná blíže a toto poznání je mu navíc příjemné…
7. Japonský špic ač by tomu předcházející bod nahrával rozhodně není
k lidem kamarádský natolik, aby si nechal cizího člověka působit ve svém
teritoriu bez toho, aby pánovi tuto skutečnost oznámil. Je to skvělý hlídač a
oznámí spolehlivě každého vetřelce, dokonce i toho kterého už poznal a on mu
drbal v minulosti kožíšek, v tom je to špic. Jinak ale jak už bylo
řečeno je to kamarád lidí i zvířat a především pohodový pes...
8. Japonský špic je zvídavý a rád, má-li k tomu podmínky i akční.
Rozhodně je to plemeno i pro aktivní majitele. Jeho přizpůsobivá přátelská
povaha ho však dělá univerzálním k životnímu rytmu majitele. My
s manželem rozhodně nejsme akční majitelé a přesto si myslím, že náš
rytmus života je pro našeho Japonského špice dostačující. Aspoň doufám…
9. Japonský špic je chlupatý. Každý kdo nemá rád chlupy nechť si raději
pořídí něco bez chlupů. Ale když vám chlupy nevadí a máte-li jen trochu lepší
vysavač, ten náš stál 2000 Kč v akci, pak se nemusíte bát, že by jste
skončili jako koule chlupů i vy. Navíc srst Japonského špice je samočisticí.
Což znamená, že na ní usazená špína brzo odpadne a koupání Japonského špice je
spíše záležitost sváteční. Jednou či dvakrát do roka. Rozhodně to vzhledem
k jeho jemné podsadě nedělám častěji. Raději ho jemně a zase jen střídmě
vykartáčuji a zbytek špíny odpadne sám a nebo se vzhledem k charakteru
srsti ani na ní neusadí. Četla jsem dokonce na jedněch zahraničních stránkách,
že nebyla nikdy prokázána ani alergie na jeho sněhobílou srst….
10. Japonský špic vás chce milovat a chce být vámi také milován. Proto
by si ho rozhodně neměl pořizovat někdo, kdo chce psa k boudičce a nemá či
ví že nebude mít na něho každý den aspoň trochu času. On je nejraději se
svým pánem a neustálý či nejčastější kontakt s ním, byť by byl jen oční
je mu největší odměnou za jeho nezměrnou lásku, kterou chce páníčkovi neustále
předávat…
Japonský špic jak já jsem ho poznala je především skvělý pes tělem i
duší.
Pro všechny
milovníky Japonského špice, kteří mají zájem seznámit se s odlišnostmi
mezi plemeny Německý špic a Japonský špic jsem na stránkách chovatelské stanice
Baltik Lain nalezla tzv. desatero odlišností. Je sice psáno v ruštině, ale
pevně věřím, že se najdou tací, kteří tento jazyk ještě ovládají a s chutí
si přeloží se zájmem tyto řádky, které sepsala majitelka této chovné stanice a
veterinární lékař v jedné osobě.
http://www.baltiklain.ru/ru/japanese-spitz/about
19.6.2010
jsme
se s Jusukem vydali na letošní klubovou výstavu. V kruhu jsme
nastoupili jako první. Jusuke se předvedl velmi pěkně a za to byl hodnocen
panem rozhodčím Hořákem takto: „2,5 letý pes čisté bílé
srsti, výborná hlava samce, tmavé mandlové oko, dobře postavené ucho správný
formát těla, výborné chody, skvělý ocas. Skus nůžkový v chrupu schází 1x P4. Z tohoto důvodu nebyl zadán
titul“ Poslední část hodnocení rozhodčího Karla Hořáka však byla nejen pro
nás, ale i pro odbornou veřejnost, která tvoří na klubové výstavě většinu
diváků určitě přinejmenším překvapivá a pro nás šokující. Pan rozhodčí neudělil
Jusukemu titul kvůli chybějícímu zubu P4. Každý informovaný chovatel špiců ví,
že ve standardu č. 262 (FCI,ČMKU) pro Japonské špice se hovoří toto: „Čelisti/Zuby: bílé a silné zuby, nůžkový skus".
Plnochrupost není tedy ve standardu pro Japonského špice vyžadována a není
proto vadou.
Pan
rozhodčí poškodil našeho psa, jak věřím
a pevně doufám, jen z neznalosti standardu. Připravil Jusukeho o tituly
zadávané na této klubové výstavě. Jeho rozhodování nás nejen šokovalo, ale
přesvědčilo o tom jak je Japonský špic málo známé plemeno a to dokonce i pro
pana mezinárodního rozhodčího Karla
Hořáka. Japonského špice představil v kruhu veřejnosti pouze tím, že
uvedl, že se liší od Německého špice délkou těla. Přitom odlišností mezi
Německým a Japonským špicem je rozhodně více a jedna z nich je právě
požadavek na plnochrupost, která je u Německého špice vyžadována a oproti tomu
u Japonského špici vyžadována není. Škoda pro Jusukeho, že si aspoň tuto odlišnost
pan rozhodčí neuvědomil…
Vážně uvažujeme
zda máme s Jusukem pokračovat v jeho doposud skvělé výstavní
kariéře... Jestli se znalost plemene Japonský špic nezlepší… Navíc byl Bayan
Jusuke Lukato Gold poškozen na klubové výstavě, kde bych očekávala že klubem
nominovaný rozhodčí zná posuzované plemeno…
Bohužel pro nás pan rozhodčí Karel Hořák neznal ten
den ani standard plemene které posuzoval…
12.3.2010 Tak tu máme zase
nový rok. Jusukemu jsou už dva roky a kromě toho, že je to už dvouletý pes, je
už i tatínkem. Jak se to stalo? V polovině měsíce října 2009 nás
kontaktoval pan Miroslav Gora
z chovné stanice Beskydská perla, že chce nakrýt svoji fenu Edu Antar
Tamas. Rádi jsme souhlasili a byli jsme zvědaví jak se Jusuke svého úkolu
zhostí. Okamžitě po příjezdu feny jsme viděli, že Jusuke je stejně jako Arny
„borec“. Ke krytí přistoupil jako starý „mazák“ a došlo ke spojení. Následně
jsme na žádost majitele feny udělali ještě překrytí a pak jsme jen čekali jak
Jusukeho krytí dopadlo. V polovině prosince se skutečně narodily dvě fenky
po našem Jusukem a měli jsme z té zprávy ohromnou radost. Je výborné
vědět, že váš chovný pes dobře kryje a jsou po něm také krásná štěňata. Bohužel
úmrtí v naší rodině a starosti spojené s touto událostí nám
neumožnily přijet na slíbenou návštěvu do chovné stanice Beskydská perla za
štěňátky a vidět je na vlastní oči, tak jak to vždy děláme. Nemáme proto jejich
aktuální fotky předtím, než byly na konci ledna 2010 předány novým majitelům.
6.9.2009 jsme se zúčastnili
s Jusukem Klubové výstavy ve Zbraslavi. Jusuke jako vždy plný elánu začal
očichávat kynologický areál ve Zbraslavi a okamžitě se skamarádil
s fenkami z Arnyho posledního krytí, které zde byly také
vystavovány. Tento zájem o vlčí fenky okamžitě pominul poté, co se v areálu
objevila jeho kamarádka a velká láska Japonská fenka Eda. A bylo okamžitě
jasné, že ho už nic jiného nezajímá. Neustále se snažil být v její
blízkosti a projevovat jí své sympatie. Měl oči jen pro ni. V kruhu jsme
pak získali V1, CAC a Klubový vítěz. BOB nám unikl kvůli neustálým pohledům
Jusukeho na jeho lásku Edu, přesto jsme odjížděli z této výstavy
spokojeni, prožili jsme příjemný den, ani počasí nezklamalo a Jusuke si taky
moc užil…
1.7.2009 Jusukemu je už 1,5
roku a za pár týdnů bude stejně tak dlouho u nás. Myslím, že je čas na menší
rekapitulaci našeho dosavadního života s ním. Když jsme zvažovali jaké
plemeno si pořídíme jako dalšího psa a založíme tím naší malou smečku, měli
jsme jasno. Bude to špic. Ono se ne nadarmo říká, že kdo jednou pozná špice a
jeho „šibalský úsměv“ nechce již většinou nic jiného než zase špice. My jsme na
tom nebyli jinak. Dlouho jsme však zvažovali jakou velikost. To že jsme si
vybrali špice střední velikosti se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí a to že
jsme si vybrali namísto Německého špice v Čechám méně známého Japonského
špice bylo zdá se rozhodnutí výborné. Jusuke splnil vše co jsme od něho
očekávali a co jsme si po přečtení standardu plemene představovali. Kdybychom
měli soudit podle našich dosavadním zkušeností tak Jusuke je milý a velmi
přátelský pejsek. Jeho vztah k lidem a ke zvířatům je bezproblémový. Je
ale také ostražitý a velmi zvědavý. Neustále ho zajímá vše co se kolem něho
děje. Náš Japonský špic je prostě zlatíčko i rarášek v jednom. Hledali
jsme původně společníka pro Arnyho a našli společníka pro všechny.
Na závěr je třeba dodat, že Japonský špic
je nerad sám. Touží být neustále se svým pánem a proto ať už je s ním doma či
na cestách je šťastný.
5.4.2009 se konala
Ostravská národní výstava psů a my jsme tam nemohli chybět. Jusuke zde získal
ocenění V1, CAJC a BOB a i když v závěrečných soutěžích o nejkrásnějšího
psa výstavy vybrali rozhodčí jiné plemeno odjížděli jsme domů spokojeni, neboť
tímto třetím titulem CAJC splnil Jusuke podmínky pro udělení titulu Český
junior šampion.
28.2.2009 O tom, že Jusuke
rád cestuje není pochyb. S radostí vždy naskočí do auta a nadšeně sleduje
ubíhající cestu. Proto jsem byla zvědavá jak bude snášet cestu Pendolinem na
bonitaci do Černošic. Jusuke jako vždy nezklamal. Jeho cestovatelské nadšení je
bezbřehé. Celou cestu se věnoval sledování dění ve vlaku anebo pozoroval
krajinu za oknem vagónu. Do Černošic jsme dorazili včas a tak jsme bonitaci
absolvovali mezi prvními. Ušetřený čas do odjezdu Pendolina zpět do Ostravy
jsme proto věnovali procházce po Václavském náměstí. Tato téměř hodinová
procházka se Jusukemu moc líbila. Z Prahy jsme si tedy 28.2.2009 odvezli
chovného psa Jusukeho a spoustu zážitků.
9.1.2009 Letošní mrazivá
zima plná sněhu se Jusukemu moc líbí. Neustále běhá ve sněhu, skáče do
hlubokých závějí a radostně si užívá každé sněhové vločky. S mrazem jsme
se potýkali i na letošní první výstavě v Olomouci, kde jsme získali V1,
CAJC a BOB a také jsme si užili překrásné zasněžené krajiny jako z „Mrazíka“ při
cestě z Olomouce zpět. Jediná věc, která kazí naši hezkou vzpomínku na
Národní výstavu v Olomouci je ta, jak manžela rozbolel zub a my jsme se
tak nemohli zúčastnit závěrečných soutěží, neboť jsme spěchali domů
k zubaři.
První letošní sníh to bylo něco pro
Jusukeho. Když zjistil jak je to skvělá zábava skotačit ve sněhu nebylo nic, co
by ho zajímalo víc. Jeho radost ze sněhu neznala mezí. Navíc když se zapojil
Arny, který také proti sněhu nemá námitky bylo dílo dokonáno. Špicové na sněhu
to je prostě paráda. Neodolala jsem a pár Jusukeho skotačení jsem i natočila a
dala na tyto stránky. Co dodat zima se mu moc líbí. Jusukeho povaha je totiž
neustále velmi hravá a přátelská, ale také velmi zvídává. Všude se snaží být a
o všem vědět. Začal sledovat vše v domě a nic mu neunikne. Také jeho
venkovní ostražitost se zvyšuje a už ho zajímá i dění na ulici. V této
souvislosti musím napsat náš „Japonec“ už štěká, ale málo a i to je dáno podle
mě tím, že v jeho okolí, tím myslím psy v sousedních zahradách, jsou
psi jak už to bývá na vesnici sdruženi ve velikém mnohohlasém „pěveckém sboru“
a celodenně nacvičují. A pak aby se při tomto „kulturním dění“ Jusuke něco
nenaučil….
25.10.2008 jsme neodolali
pozvání skvělé hostitelky a kuchařky Jarky Krpcové a vydali jsme se
s Jusukem do její chovné stanice Zimní sen, kde jsme s ním už jednou
byli jako se štěňátkem a proto mu toto prostředí bylo důvěrně známé. Co bylo
pro něho nové byla nová fenka vlčího špice Feline. Jusuke však neomylně poznal druhou
fenku Bellu a tak měli všichni přítomní celé odpoledne o zábavu postaráno, když
se postavou malý Jusuke neúnavně dvořil o mnoho větší fence německého vlčího
špice. My lidé i naši psi jsme strávili velmi příjemné odpoledne, které
fotograficky dokumentoval syn paní Krpcové David a já jsem neodolala a ze
spousty jeho pěkných fotek jsem si vybrala do Jusukeho fotogalerie.
19.10.2008 Takže Jusukemu už
je 10 měsíců a dnes 19.10.2008 jsme se s ním zúčastnili 17.
Moravskoslezské výstavy psů v Brně. Tentokrát posuzoval Jusukeho pan
rozhodčí Karel Hořák a Jusuke získal od něj hodnocení V1 a tituly CAJC a BOB.
Pan rozhodčí si s Jusukem padli do oka a on ve svém kladném hodnocení
neopomněl vyzdvihnout také jeho přátelskou povahu. Proč to vzpomínám? Právě proto,
že přátelskost a hravost jsou Jusukeho hlavní povahové rysy, kterými tento
zástupce Japonského špice dokáže získat srdce nejen pana rozhodčího, ale všech
lidí s kterýma se doposud ve svém životě setkal.
14.9.2008 Před pár dny bylo
Jusukemu 9 měsíců a tak jsme s ním byli soutěžit na jeho první výstavě. To
bylo něco pro něho. Nejvíce ho samozřejmě zajímaly všechny přítomné fenky
velkých plemen. S každou se chtěl hned seznámit a tak dlouhé čekání
v chladném počasí na rozdíl od nás asi strávil příjemně. My jsme však byli
díky počasí velmi rádi, když jsem šla s Jusukem do kruhu a on se tak
poprvé v životě pokusil zaujmout pana rozhodčího. Podařilo se. Získal V1 a
titul vítěze třídy. Co říci na závěr tohoto povídání? Jusuke je stále svůj.
Pohodový a hravý pejsek.
Jusuke je už mladý pes se vším všudy. V
naší malé psí smečce se proto snaží být více než rovnocenným partnerem Arnymu,
ale také ho rád napodobuje. Když jsem psala o jeho chladném vztahu ke štěkání
musím v této souvislosti říci, že i zde se už od Arnyho něco málo naučil.
Je totiž zajímavé, že i když stále štěká velmi málo, někdy se k Arnymu
přidá a přispěchá mu na pomoc, ale jen v určitých situacích. Většinou však
štěká na kámoše Arnyho, aby ho popohnal ke hře jejich nejoblíbenější, k honěné.
Ti dva totiž našli v honěné po zahradě společnou zálibu a moc se jím to
oběma líbí.
Protože se nám v chovatelské stanici
Beskydská perla při minulé návštěvě líbilo, přijali jsme velmi rádi znovu
pozvání, tentokrát na vycházku do hor. Jusuke na rozdíl od nás statečně
s celou smečkou z CHS Beskydská perla zvládl téměř osmi kilometrovou
procházku v horách jejíž cílem byl horský psí hřbitov. Jeho páníčkové,
k tomu se musím přiznat, už takovou kondičku neměli, zastavovali se a
odpočívali. Jusuke se zatím s radostí věnoval všem čtyřem fenkám, Edě
samozřejmě nejvíce a ještě stačil skotačit v každém maliništi. Po našem
návratu bylo na něm vidět, že takhle prožitý den se mu skutečně líbil.
Jusuke se vydal s námi zase na výlet.
Tentokrát jsme jeli na návštěvu CHS Beskydská perla. Bylo to krásně strávené
odpoledne. Jusukemu se ve společnosti třech fenek, Japonského špice, Německého
špice a Hannoverského barváře moc líbilo a i my jsme si s panem Gorou
měli o čem vyprávět. Je třeba říci, že Jusuke se věnoval nejvíce fence Japonského
špice Edě a bylo na něm vidět, že si spolu rozumí.
Zdá se mi, že fenky se stanou Jusukemu
„osudem“. Začala jsem s ním chodit na cvičák a při každé návštěvě tak má Jusuke
pokaždé novou „lásku“. Fenky na cvičáku převažují a tak Jusuke nikdy neví,
které má věnovat více psí pozornosti. Mimo fenek na cvičáku Jusukeho hlavně
baví překážky. Už si vyzkoušel skokovou překážku, pohyblivou lávku, šikmou zeď,
tunel či kladinu. Hlavně poslední dvě jmenované překážky se mu líbily, ale
kladina u něj jednoznačně vede. Když běží v té výšce nad terénem asi si
připadá ještě větší… Na cvičáku se mu zdá se moc líbí.
Jusukemu je už více než půl roku a zdá se,
že mu pomalu končí štěněcí léta, aspoň o tomto faktu je přesvědčen Arny, který
už mu dává častěji najevo kdo je „šéf“ a tak jak se zdá končí dlouhé Jusukeho
období, kdy mu byl Arny „pečujícím otcem“, který svému nezbednému „synovi“
povolí snad téměř všechno. Jusuke se celé jaro válel v Arnyho kožíšku,
z jeho zad pozoroval s údivem svět a nebylo téměř nic, co by mu Arny
nedovolil. To se zdá už končí a začíná pro Jusukeho život ve smečce. Aby pro
něho tento skok do „dospělosti“, který mu připravil Arny nebyl příliš prudký,
vzala jsem ho s sebou na návštěvu CHS z Hrabovských luk. I tady se
projevil Jusuke jako velmi společenský pejsek a vbrzku se skamarádil se štěňaty
Boloňského psíka a malého špice. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme
zjistili co s ním dělá setkání s Ashley, maminkou Boloňských
štěňátek. Jusuke se točil jenom kolem ní a konec návštěvy byl pro něho přímo
trýznivý. Nechtěl za žádnou cenu opustit svoji oblíbenou fenku a celou cestu
domů svůj smutek po ní projevoval hlasitým kňučením.
V svém minulém vyprávění jsem psala o
tom jak mě Jusuke překvapil svojí nákloností k vodě. U jezera jsem
s ním byla od té doby ještě několikrát a voda ho skutečně na rozdíl od
Arnyho láká. Velmi často se mnou cestuje autem a beru ho i na nákupy. Život s
Jusukem mi každý den nachystá nějaké to překvapení a jedno z těch
nečekaných se událo dnes ráno. Jak už jsem psala Jusuke štěká, či lépe řečeno
jedenkrát štěkne, skutečně minimálně a když se při hlídání rozštěká Arny, tak
ho při tomto jeho přirozeném psím projevu jen nevěřícně pozoruje. Dnes se ale
znenadání v Jusukem probudily doposud zatoulané špicí geny. Bylo velmi brzké
ráno, ještě nebylo ani úplné denní světlo, když jsem Jusukeho venčila. Najednou
vyšel ze sousedního domku muž a já jsem najednou vedle sebe uslyšela tlumené
hrdelní zavrčení a pak z čista jasna Jusuke poprvé plynule několikrát
štěknul. Nevěřila jsem svým uším. Jusuke umí zaštěkat! Četla jsem právě nedávno
v článku od jiného chovatele, že si Japonský špic někdy zaštěká
ve smečce a tak neomylně tuším, kde se to své první zaštěkání na obranu
své paničky Jusuke naučil….
Už jsem si myslela, že mě Jusuke ničím
nepřekvapí. Opak byl pravdou. Toto úterý jsme vyrazili jako každý den, když je
hezky k blízkému jezeru na procházku. Arny i Jusuke si dosytnosti užívali
pachů, váleli se v trávě a paprsky jarního slunce prohřívaly jejich
kožíšky. Nikdy jsem to s Arnym nedělala abych s ním chodila přímo po
břehu jezera, protože znám Arnyho povahu a jeho nechuť k vodě. Jusuke, ale
neomylně na společných procházkách k vodě směřuje. Tak jsem mu
v úterý poprvé popustila vodítko a Jusuke vyrazil na svoji první obhlídku
břehu. Tu jeho radost z vody ale Arny vůbec nechápal a znechuceně se
odvrátil od vody a věnoval se dál svým pachům na břehu a tak vlastně dobrovolně
přišel o moment, kdy se najednou v mělčině cachtající Jusuke odhodlal a
skočil do větší hloubky… a začal si s radostí plavat. Voda byla ten den sluncem
prohřátá a tak si to plavání užil. Poté vyběhl na břeh, aby se otřepal a ještě
celý nadšený svojí novou zkušeností a samozřejmě mokrý běžel k Arnymu. Ten
ho však zpražil pohrdavým pohledem jako by mu říkal voda je přeci fuj. Jusuke
si to ale jistě nemyslí, protože k vodě na našich vycházkách i nadále
míří.
10.4.2008 Dnes má Jusuke své
narozeniny, jsou mu už 4 měsíce a u nás je 76 dni. Za těch 76 dní, co je u nás
přibral
Tak zítra to bude už 50 dnů co máme
Jusukeho. Padesát dnů poznávání dosud nepoznaného a zároveň objevování
zapadlých vzpomínek na štěněcí věk Arnyho. V těch uplynulých dnech jsem
měla možnost poznat a utvrdit se v tom, že Japonský špic je skutečně
v mnoha směrech odlišný od svého německého předka. Na mých stránkách jsem
umístila několik fotek z návštěvy Arnyho štěňat v CHS Zimní sen. Na tuto
návštěvu jsem vzala Jusukeho a musím říci, že mě, ale i ostatní přítomné
překvapil svoji výdrží a neustálou vitalitou. Celých pět hodin udržel krok se
smečkou sestávající se ze dvou dospělých fen a tří šestitýdeních štěňat. Navíc
se i při této návštěvě potvrdilo, že Japonští špicové velmi málo štěkají.
Přiznávám, že když mě na absenci štěkání upozornili ostatní chovatelé, teprve
jsem začala tuto zajímavost Japonského špice sledovat a mohu potvrdit, že za
celou dobu co máme Jusukeho, podle mých vzpomínek štěknul maximálně 12x a to
ještě vždy jen jednou krátce. Prozatím jsem nezpozorovala, že by někdy štěknul
na psy či na lidi. Těch pár štěknutí, ne které si vzpomínám bylo vždy
vyjádřením jeho nelibosti nad tím, že nedostal pamlsek, nebo že se mu zakutálela
hračka do prostor, kde za ní nemohl. Když už jsme u těch hraček mohu říci, že
si Jusuke hraje velmi rád. Jak jsem dříve uvedla zprvu se velmi dožadoval
neustálého hraní si s ním z naší strany, později čím je starší se u
něho vyvinula schopnost si hrát sám, najednou i s několika hračkami a už
méně vyžaduje asistenci člověka. Hraje si skutečně neustále a velmi rád. Další
povahovou vlastností Japonského špice rozhodně je zvědavost a jeho schopnost
být na místě vždy dřív, než já. Běhá rychle, tiše a musím neustále myslet na
to, že ho mám u svých nohou. Znám to už od Arnyho. Jusuke je však menší, tišší
a o to víc si musím dávat pozor, abych na něj nešlápla, když mi hlídkuje
zvědavě za zády.
Jusuke je u nás již 33 dnů a jeho váha se
zdvojnásobila a dnes již váží
Jaké byly tedy další dny s Jusukem? Dá
se říci, že vše už o Jusukem a jeho štěněcí povaze bylo napsáno. Přesto je
třeba dodat, že se objevily nové rysy jeho povahy. Tím zásadním rysem, který
začal dominovat jeho povaze je jeho tvrdohlavost a snaha si za každou cenu
vynutit vše co ho napadne. Zase úplný opak tichého a skromného Arnyho. Možná až
často vzpomínám s Jusukem Arnyho štěněcí věk, ale nedá mi to, protože
rozdíly povah obou těchto psů jsou skutečně veliké. Navíc musím dnes opožděně
pochválit chovatelku paní Štědrou, která mi prodala nejen krásné a milé štěně, ale
především už téměř socializovaného psa. Zpět k Jusukemu. Kromě toho, že
jak jsem už výše napsala se tvrdohlavě dožaduje kňučením „svých práv“, začal
v posledních dvou dnech do svého zvukového repertoáru přidávat i první
štěkání a vrčení v převážné míře na hračky, se kterými si tak rád hraje,
ale už také okomentoval prvním hafnutím „vesnický kánon“ všech psů v naší
ulici. Dnes jsme se poprvé vydali na vycházku do cizího prostředí a
k cizím psům a musela jsem konstatovat, že se Jusuke jako štěně bojovník
příliš neukázal. Stáhl ocásek a moc se mu do kontaktu s cizími hafajícími
voříšky nechtělo. Zato velmi aktivně mával ocáskem na všechny kolemjdoucí lidi
a chtěl se s nimi kamarádit. Uvidíme jak se bude jeho povaha dál vyvíjet,
zda bude více důvěřovat cizím lidem než cizím psům, a nebo naopak.
S napětím očekávám co přinesou příští dny s Jusukem, který se pomalu
a jistě z malého „bílého medvídka“ mění svým vzhledem v bílého špice
se vším všudy.
Uplynulé dny s Jusukem potvrdily již
dříve napsané řádky. Nevím zda je to v povaze všech Japonských špiců, nebo
je to jen Jusukeho povahou, ale je to velmi průbojné, odvážné a hlavně zvědavé
štěně. Nezažila jsem prozatím s ním žádnou situaci ve které by svěsil
ocásek a dal se na ústup. Nadále pokračuje ve svých štěněcích útocích na více
než desetkrát těžšího Arnyho. Za silného větru bojuje s větvemi tůjí, jako
by to byly jeho úhlavní nepřátelé a když jsem ho měla v kabině auta uvnitř
myčky „nemrknul ani brvou“ byť se přes nás s duněním řítily kartáče a na
střechu bubnovaly proudy vody. Ba co víc, sledoval to s potěšením, stejně
jako zvědavě sleduje při každé naší jízdě autem okolí a předpokládám, že to
bude velký fanda jízdy v autě i v dospělosti. Jen se bojím, aby si
nedělal nárok na místo spolujezdce, to by manžel neunes.
Jusuke je, ale jako každé štěně
nepoučitelný, protože to hned třetího dne na Arnyho zkoušel znovu a znovu.
Neustále Arnyho provokoval a vybízel ke hře. Dokonce byl tak drzý, že chtěl
žrát z jeho misky. Tlumené strašidelné zavrčení ho však přesvědčilo o tom,
že si má hledět své misky s granulemi a doufejme, že to navždy pochopil. Prostě
hyperaktivní štěně Jusuke je skutečně jedna velká neustále si hrající bílá
kulička s ostrými drápky a zoubky, žijící s pocitem, že si má
neustále hrát s něčím a s někým a umí si své touhy vynutit. Když jsme
např. Jusukeho třetí den vezli představit manželově mamince, pustil se při
zpáteční jízdě autem do velikánského kňučení, které jsme s ním ještě
nezažili, až by člověk myslel, že chce spáchat loužičku nebo něco většího. A on
si tímto hlasitým způsobem pouze vynucoval umístění zpět do přepravní tašky,
kde následně spokojeně usnul a spal až do našeho návratu. Prostě co říci po
třech dnech s „Japoncem“? Jusuke je pro nás stále ještě jedna velká
„japonská“ neznámá.
29.1.2008
Druhý
den byl z nás nejaktivnější zase Jusuke. Zjistila jsem, že povahou je
Japonský špic oproti Německému vlčímu nebe a dudy. Zatím co Arny už od druhého
dne u nás vcelku bez problémů a hlavně v klidu reagoval na vše nové,
Jusuke ač vypadá jako malý plyšový medvídek se chová jako veliký grizly. Každý,
kdo si to zažil určitě ví o čem píšu. Jusuke na rozdíl od Arnyho málo spí, zato
je ho všude plno. Rychlostí, kterou by u něj nikdo nepředpokládal překonává
vzdálenosti a utíká za dalším dobrodružstvím. Druhý den jsme také Jusukeho
seznámili s Arnym. Také Arny se nestačil divit. Bylo to na něm vidět hned
od první chvíle, kdy na něj štěně zaútočilo svým štěněcím způsobem, začalo po
něm skákat, snažit se ho okousávat a „chudáček“ Arny v první chvíli nechápal
co je to za drzouna. Ten den pršelo a tak doslova i do písmene chvíli Arnymu
trvalo než se otřepal. Pak s klidem a rozvahou umravnil Jusukeho.
26.1.2008 jsme si přijeli do
chovné stanice Lukato Gold pro Jusukeho. Cesta dlouhá